Radovan Slíž · WorkSys.Space · 4. 8. 2026

Nekupuji si další slepou uličku?

Otázka, jestli umíme napojit i tohle, nepřichází na začátku jednání. Přichází, když je řeč konkrétní. A neptá se v ní na techniku, ale na strach z dalšího izolovaného ostrova.

Na jednáních se nám opakuje jedna otázka. Nepřichází na začátku, spíš někde v druhé polovině, když už je řeč konkrétní: a umíte nám na to napojit i tohle?

Kdysi jsem tu otázku bral jako technickou. Dnes v ní slyším něco jiného. Ten člověk se vlastně ptá: nekupuji si další slepou uličku? Nebude tohle další systém, který si žije vlastním životem a za dva roky ho budeme obcházet?

Chápu, odkud ten strach přichází. Většina firem už má za sebou aspoň jeden systém, který sliboval všechno a skončil jako izolovaný ostrov.

Fotovoltaika jako zkouška

Naposledy to byla fotovoltaika. Firma investovala do FVE a najednou potřebovala vidět výrobu a spotřebu vedle sebe. Ne ve dvou systémech, ve dvou oknech, s ručním přepisováním do Excelu. V jednom pohledu, s výpočty mezi tím: kolik z vlastní výroby reálně spotřebujeme, kdy nakupujeme ze sítě zbytečně draho.

Na tom požadavku je poučné, že ho v době původního nasazení nikdo neuměl předvídat. Když se u zákazníka spouštělo podružné měření spotřeb, fotovoltaika ještě nebyla v plánu. Když potom přišla, nebyl potřeba nový systém ani nový projekt. Výroba z FVE se napojila jako další zdroj dat do platformy WorkSys.Space a bilance se poskládala z měření, která už dávno běžela.

Nejméně viditelná část práce

Integrace jsou přitom ta nejméně viditelná část naší práce. Nikdo se nechlubí tím, že měřič z roku 2018, z dob, kdy se na připojování ještě moc nemyslelo, dnes posílá data tam, kam má. Ale když se zpětně podívám na projekty, které žijí a rostou, právě tam se rozhodovalo. Ne v tom, co platforma uměla v den nasazení, ale v tom, co se na ni dalo napojit v den, kdy přišla nová potřeba.

Související na webu:Případová studie: celková bilance s FVE